Šok !
Všichni přátelé mi říkali, že manželství mi velice prospívá a opravdu, to přerušení turné mi vážně udělalo dobře. Můj zdravotní stav se díky péči mých blízkých lepšil. Sarah na mě pečlivě dohlížela, vůbec není lehké ji obelstít. Pozoruje a nic neříká, už mockrát mi to potom spočítala najednou! Dokázala mi vyhubovat co se do mě vešlo - ovšem s láskou! Vytříbil se jí pro to tyto záležitosti nějaký nový smysl, jinak si to neumím vysvětlit.
Ovšem mediální spekulace o přerušení turné, to bylo víc než tučné sousto. Nejdříve pro to že se "údajně" naše manželství rozpadá, pak že se po všech stránkách rozpadám já… a nakonec z toho udělal bulvár aféru století.
Michael Jackson, je závislý !
Na čem jsem se nedozvěděl. Nepomohlo ani prohlášení do tisku, televize ve kterém všechny okolnosti pravdivě vysvětluji.. no co .. už jsem si mohl zvyknout. Hlavní a podstatné je, že z toho nic není pravda.
Začal jsem pomalu pracovat , nahrávání, skládání písní… Prostě bez hudby a tance nemohu být. Pokud se ptáte na Sarah.. tak je tu se mnou a šťastná. Jde to na ní i vidět, usmívá se, věnuje se dětem, které sem na Neverland stále přijíždějí. Někdy jen tiše "závidím" jak to s nimi skvěle zvládá. Umí poutavě vyprávět neobvyklé pohádky a příběhy. V tu ránu utichne i ta největší vodní bitva a všichni poslouchají a já nejsem žádnou vyjímkou. Stále chodí pozornosti a pozdravy od fanoušků, vzkazy, přáníčka, dárky, hračky a plyšáci.
… Bylo to jednou odpoledne, venku bylo velké horko a Sarah seděla v našem pokoji na zemi a probírala se těmi milými dárky, které s kupily na velké hromadě a přebírala je. Vážně mi tím moc pomáhá. Přisedl jsem si k ní, abych se těmi věcmi potěšil, vždyť miluji všechny své fanoušky. Plyšáky až na některé daruji dalším nemocným dětem. Neberu to jako projev neúcty k fanouškům, že si nevážím jejich darů, ale jsou jako mojí součástí k uzdravení dětí, světa.
Když už měla krabici plnou, prudce s ní vstala a zavrávorala tak, že jí upustila na zem. Chytil jsem jí jen v poslední okamžik, abych zabránil jejímu pádu na zem. Popadl jsem jí do náručí a položil na postel a podložil jí nohy, byla v bezvědomí.. Myslel jsem, že se zblázním strachem o ní. Poplácával jsem jí po tváři a rychle jsem namočil kapesník a položil jí ho na čelo. Probrala ze za chvilku, ale mě to přišlo jako celá věčnost. Byl jsem jistě bledší než ona.
Když konečně otevřela oči nechápavě se rozhlížela kolem sebe : "Michaeli co se stalo a jak to že jsem v posteli?... aha už vím, neměla jsem tak prudce vstávat, že..? Navíc to horko a ten můj nízký tlak..?" Řekl jsem jí a nedal se zastavit, přerušit… starost o ní mě nutila vymýšlet co se s tím dá dělat, jak jí pomoci.. "Ale Sarah měla bys zajít k lékaři, nemůžeš být stále tak slabá a unavená. S tím se musí něco udělat a nejlépe hned!"
"Ale, Michaeli… já… tam… b…Musíš najít nějakého odborníka." "Michaeli no.. tak… já už u doktora byla!" Křikla na mě. … "A jak to žes mi to neřekla, šel bych s tebou, doprovodil tě, nechal bych si zjistit co je zač!" A co říkal ten tvůj doktor?" "Říkal, že to brzy přejde… že…j…" "Ale prosím tě Sarah, co je to za odborníka, který řekne pacientovi že to , přejde!" Byl jsem rozzlobený čím dál víc, taková drzost, nehoráznost, hněv mi tepal i ve spáncích, viděl jsem rudě! Nebylo v moci Sarah mě zastavit. "Musím ti najít jiného, nějakého specialistu, toho nejlepšího i kdyby byl na druhém konci světa! Najdu ho! Má žena nebude chodit k nějakýmu felčarovi!"
"Michaeli, ale já mám toho nejlepšího!" "Prosím tě Sarah, to bych rád věděl, jakou má specializaci ten tvůj doktor ?"
Tentokrát jsem čekal s pusou zavřenou co mi odpoví…. Posadila se na posteli, dala si za záda další polštář , nadechla se a řekla……
2024 ©