Rodičovství, to je vážná věc ! Neutíkám, nejsem zbabělec!
Po té úžasné zprávě co mi Sarah oznámila, jsem se po Neverlandu přímo vznášel blahem..
Avšak čas je neúprosný! Chtěl jsem dokončit zbývající koncerty, ale měl jsem měsíc na to abych se dal do pořádku. Stejně tak dlouhou dobu na to, abych trávil veškerý čas se Sarah a tím drobečkem tam uvnitř jejího těla. Často jsem přemýšlelo zázraku zrození a co teprve až budu moci vzít toho drobečka, ten úžasný Boží dar do svého náručí.
Tyto představy ve mně probouzeli ochranitelské a rodičovské touhy a vlastnosti. Věděl jsem přesně v co a jak chci své děti vychovat. Nebudu, nechci nikdy opakovat chyby, kterých se na mě dopustil můj otec. Já budu jiný, budu své děti milovat, chránit a být jim nablízku když budou potřebovat moji pomoc, podporu.
Často usedáme se Sarah v altánku do příjemného a svěžího stínu za horkého dne. Bavíme se o tom co nás čeká jako budoucí rodiče. Je to báječná žena, bude báječná matka, téměř ve všem se shodneme. Když říkám téměř… jediné na čem jsme se zatím neshodli je jméno. No, ale uvidíme na to je ještě čas. Teď se starám především o ní, o to aby měla pohodlí a klid, hlavně od médií!
Už příští týden jde na další kontrolu i s ultrazvukem. Sice bránila, že to zvládne, ale chci být při tom. Snažíme se to ještě utajit. Ví to jen pár lidí v domě a naše rodiny, které respektují naše tajemství. V životě by mě nenapadlo, že mě rozněžní pohled na miminkovskou výbavičku… všechno je tak maličké…tak.. no vidíte a zase se dojímám. Stejně tak, když ležíme se Sarah jen tak v naší posteli a já jí hladím bříško, nemůžu si pomoct, prostě si to užívám.
Janet je tu často, jen co jí to pracovní povinnosti dovolí. Vždycky přijde s úsměvem roztaženým od ucha k uchu a její všude plno. Nikdy si neodpustí zeptat se : "Ták, copak dělají naše hrdličky?" Vždycky odpovídám stejně"Stále vrkají a cukrují!" Jako správná budoucí teta vždycky přinese něco do výbavičky pro malé.
Protože zatím nevíme co to bude zda holčička nebo chlapeček, tak nosí všechno ve dvojím provedení v růžové a bledě modré barvě… co prý nepoužijeme tentokrát tak použijeme podruhé! Sarah o nás říká, že jsme stejní rošťáci…jeden za osmnáct a druhý bez dvou za dvacet…a má úplnou pravdu! Vážně jsme si dost podobní.
Týden utekl zase tak rychle a my se dostavili na sjednanou prohlídku. Byl jsem nervóznější než Sarah, ta mě ještě uklidňovala. Dokonce mi "zase hubovala" prý: " Michaeli. Kdyby to bylo na mužích, aby rodili děti, tak už dávno lidstvo vyhynulo! Vždyť se podívej jak zase vyvádíš."Prostě já se jen snažím, by to všechno klaplo, prostě to musí všechno být perfektní za jakýchkoliv okolností….
Doktor Sarah prohlédl ( mě vyhodili, taková drzost! ) pak nás oba vzal do vedlejší místnosti, abychom se mohli podívat na ultrazvuku na naše miminko. Natřel jí břicho nějakým gelem a jezdil jí o něm takovou divnou věcí co pípala…tak si říkám…Sarah měla zase pravdu! Je vážně dobře, že muži nerodí děti. Toto udělat mě, tak se smíchy zblázním. Někdy je ta lechtivost na obtíž to mi věřte!
Hypnotizoval jsem monitor, ale stále nebylo nic vidět.. jen takový silný zvuk a rachot… byl jsem mimo sebe, když nám doktor řekl, že je to srdíčko toho mrňouska..nemohl jsem tomu věřit, bylo tak silné a jak rychle tlouklo.
Byl jsem dojatý, pevně jsem tiskl ruku Sarah a oba jsme upřeně sledovali monitor, až do chvíle… kdy doktor řekl… to co řekl…
"Tak moment...něco tady nehraje… to.. snad….???
2024 ©