Stesk po domově
Pokračoval jsem zase v turné v plném nasazení. Já to prostě jinak neumím… bylo to náročné… byl jsem bez Sarah. Její přítomnost jsem postrádal stále víc a víc… s každým odehraným koncertem..
Každý den jsem jí telefonoval, díval se při tom na její fotku a na fotku našich nenarozených dětí a myslel jsem, že se za nimi rozběhnu, třeba pěšky, napříč světem. Ta touha být s nimi, mě spalovala. Neopomněl jsem při nějakém tom nákupu na dárky pro Sarah a ty mrňousky… nosím je stále v myšlenkách i v srdci… Tím, že jsem nakupoval dárky pro ně , jako by se mi zase o kousek přiblížili.
Dál jsem navštěvoval nemocnice a nemocné děti a bylo mi místy hrozně. Vnímal jsem jejich neštěstí.. nemoci trochu jinak - jako nastávající rodič. Tak malí a tolik zkouší… je to nespravedlivé…. Hluboce mě ten pohled na ně zraňoval, proto jsem se rozhodl tak, jak jsem se rozhodl. Nebudu nikoho, žádat o svolení prostě to udělám a basta!
Aha… vy nevíte co, že? Nechci se tím vychloubat ,to ne… rád dělám dobré skutky tak, aby nikdo nebo moc málokdo věděl. Vám to, ale prozradím, protože vám důvěřuji. Sledujete můj příběh od začátku……máte na to právo. Tak tedy rozhodl jsem se, že celý výtěžek turné Dangerous rozdělím mezi potřebné a nemocné děti. Sice jsem se kvůli tomu pěkně pohádal s mými manažery… vlastně bývalými manažery… ti stejně vidí jenom peníze a zisk! Jsou to piraně!!!
Ale kdo by pomohl těm malým dětem?
Tolik mi tu chyběla Sarah, ona mě chápe, podporuje .. jí nemusím nic vysvětlovat, proč to dělám. Chyběla mi stále víc… měl jsem pocit, že onemocním touhou sevřít ji ve svém náručí. Usínal jsem a smutně se díval na prázdné místo vedle sebe.. Když jsem zavřel oči, viděl jsem jí, cítil její horký dech .. byla se mnou v mých snech.
Jediní mí fanoušci mi dodávali elán, když jsem na prvním koncertě hrdě oznámil, že ze mě bude za pár měsíců otec dvojčátek, trvalo čtvrt hodiny, než se tribuny alespoň trochu zklidnili..a já mohl pokračovat.
Než jsem učinil toto oznámení pozdravil jsem na dálku svoji milující ženu, která sledovala přenos v televizi.. do telefonu mi pak děkovala a jak jí znám, zkrápěla sluchátko slzami dojetí ještě dlouho po té. Chtěl jsem, aby se mí fanoušci radovali tak jako já!
Opět mě NEZKLAMALI !
Bylo to jako pohlazení po duši….radují se z toho co já.. jak je miluji! Posílají už i dárečky pro miminka.Jedno tajemství jsem slíbil Sarah zachovat, a to pohlaví miminek… aby také ti, které miluji,měli nějaké překvapení.. zatím to víme jen my dva!
Tisk se zase vyznamenal , ať si říká a píše co chce. Některými novinami bych si nevycpal ani upocené boty, které bych nesundal týden z nohy… heh, dost nevábná představa! Ale jsou i horší….
Byl jsem na turné dva celé dlouhé měsíce, volal jsem každý den domů Sarah! Ujišťovala mě, že vše je v pořádku, že ji nic nechybí… ?
Cítil jsem její smutek přes půl světa…barvitě mi vylíčila, jak se o ní Janet stará, jaká je to fajn holka.. co všechno za tu dobu nachystaly .. i dětské pokojíčky… bylo mi do breku..nechal jsem to všechno na nich…
Ještě, že se stalo to, s čím žádný nepočítal….
2024 ©