Setkání - Tváří v tvář svému osudu
Druhý den na to, Jonah Peterson telefonicky informoval Michaela Jacksona, že jeho dcera jeho návrh zvážila a souhlasí. Bylo by dobré, kdyby se zastavil dojednat podrobnosti jejich "dohody".
Tajně si přál, aby k sobě našli alespoň malé pochopení, ale jak znal svoji dceru, příliš v to nedoufal. Byla zásadová a přímočará se smyslem pro princip.Co na srdci, to na jazyku a navíc po tom zklamání, které zažila s Danielem, cítila se stále zraněná.
Přesto, že byla vždycky jemná a citlivá, tak jí dokázalo rozzlobit, děla- li se někomu křivda nebo bezpráví a měla touhu to změnit a pomoci, kde jen mohla. Činí tak i teď, pomáhá mu z nesnází, do kterých ho dostali jeho makléři a poradci, kterým on tak věřil, zatímco se chtěli na jeho účet jen obohatit. Dokonce i Daniel, který je využil oba, to vlastně všechno způsobil!
Položil sluchátko a šel informovat svoji dceru, že budou mít ještě ten den návštěvu….
Sarah, se na setkání s ním připravovala nejen po psychické stránce, snažila si udržet pověstnou rozvahu a rodiči vštípenou lidskou slušnost. Snažila se zachovat klid a nadhled. Bude to těžké tváří v tvář svému osudu a hlavně tváří v tvář Michaelu Jacksonovi. Zatrhla si zbytečné přemýšlení konstatováním, taky je to jenom člověk a šla se upravit.
Oblékla si modrý kostým se světlým lemováním, svoje dlouhé vlasy sepnula sponou a sešla po schodech do přijímacího pokoje, kde seděl její otec a naproti němu v křesle ON.
Snažila se vypadat klidně a docela se jí to dařilo, ale uvnitř ní se vedl boj. Rozum bojoval s citem a naopak.
Když sestoupila poslední schod, všimli si jí a jako na povel vstali. Michael se z křesla vymrštil velkou rychlostí a šel jí vstříc:"Dobrý den ,slečno Petersonová, jsem rád, že Vás vidím a děkuji za přijetí."
S mírnou úklonou jí podával ruku, kterou s lehkým úsměvem přijala. "Dobrý den, pane Jacksone, vítám Vás!" Pomyslela si v duchu, tak zdvořilostní fráze bychom měli za sebou. Posadila se vedle otce s očekáváním, co se bude dít. Pokukovala po něm v nestřeženém okamžiku, když si myslela, že se na ní nedívá. Přesně to samé dělal i Michael, byla okouzlující, jemná, při tom z ní vycházela velká síla osobnosti.
Bavili se s otcem o všem možném, o investicích … o lidech.. o světě… zdál se jí velmi vnímavý, ale stále mlčela.
Najednou ji oslovil: "Slečno Petersonová, nechci na vás nikterak tlačit. Vím, že pro Vás celá tato situace není nikterak lehká i pro všechny zúčastněné. Věřte mi, kdyby bylo po mém, nikdy bych po nikom nic takového nežádal. Sklopil oči a lehce se začervenal.
Sarah se nadechla ,aby se zeptala: "Víte, pane Jacksone, mám ráda jasno mezi lidmi, usnadní to spolupráci a vzájemné pochopení. Dovolte mi otázku." Nečekala, až jí to dovolí, prostě se zeptala na rovinu. "Proč se chcete oženit, proč se
chcete oženit se mnou, neznáte mě, stejně jako neznám já vás, myslím tím, jako člověka, ne, jako známého umělce?"
"Oh," povzdychl si Michael a v duchu si řekl: "Ta se s ničím nepárá, jde rovnou k věci, možná, že je to tak lepší. Stejně by ta otázka mezi námi visela a jednou by přišla".
"No , víte slečno, já ...trochu zrudnul a zkousnul si ret … já, sice jsem známá osobnost, ale taky jsem všude pronásledovaný médii a paparazzi, kteří si o mě vymyslí úplně všechno. Nejen, že na tom není nic pravdy, ale lidé tomu věří, což mě bolí. Víte, nejsem jenom zpěvák a tanečník, ale také se snažím pomáhat lidem kolem a hlavně dětem. Moc bych si přál mít po svém boku ženu, která by se mnou sdílela nejen život, ale práci pro dobročinnost a charitu. Vím, že i Vy jste ochotně a ráda pomáhala v sirotčincích, prozradil mi to váš otec."
Sarah, udiveně pohlédla na otce, který klopil zrak, pak odpověděla: "Ano, máte pravdu, pane Jacksone, pomáhám tam ,kde je pomoc potřebná a malé opuštěné děti ji potřebují nejvíc ze všech! "
Michael se jí zadíval do očí a měl pocit, jako když ho někdo pohladí po duši. To ,co právě řekla, bylo krásné a upřímné, ale i to, jak to řekla. Měla vlídný pohled a krásné plaché oči, které se podobali těm jeho.
Nebo, že by si to jen ve skrytu srdce tak moc přál…….???