Tak broučci, je tu předposlední dílek povídky - Křižovatky osudu, uteklo to nějak. .. nezdá se vám ? Ale nebojte, už je nachystaná další povídka! Příjemné počteníčko přeji.
Rodinné štěstí
Navštěvoval jsem Sarah i naše malé v nemocnici hodně často. Vlastně jsem tam byl skoro pořád! Dokonce si personál začal zvykat na davy lidí, kteří se tísnili před nemocnicí. Nosil jsem Sarah květiny a nezapomněl při tom ani na personál a "naši" porodní asistentku Maggie, která se Sarah i dětem věnovala dál. Víte, je to skvělá ženská… díky ní proběhlo vše tak obdivuhodně klidně…
Pár dní po narození našich dvojčátek se mi sama přiznala, že měla o Sarah velký strach, že díky jejímu nízkému a kolísavému tlaku to mohlo dopadnou tak, že by to druhé miminko Sarah neměla sílu porodit… nebo se nemuselo narodit včas… nebo v lepším případě ..císařským řezem. Díval jsem se na ní nevěřícným pohledem a znovu jí za vše děkoval. Představa, že by se mohl přihodit něco zlého…. mi vháněla slzy do očí.
Uvažuji o tom, že jí nabídnu místo u nás, jistě bude fajn, kdyby měla Sarah takovou pomocnici, jakou je právě Meggie. Udělala mi velkou radost, když mou nabídku přijala… prý je Neverland kouzelný… no, začínám tomu věřit.. tolik zázraků se tam poslední dobou děje… pokud mi nevěříte, tak se přijeďte podívat… rád vás tam uvidím.
Netrpělivě jsem se vyptával lékaře, kdy už Sarah a naše malé propustí… pobyla si v nemocnici celý týden… já zatím doma připravoval všechno, co budou potřebovat. Od plen počínaje, tak po kočárek, na tom jsem si dal obzvlášť záležet, nebylo to vůbec jednoduché sehnat, vkusný pohodlný a barevně sladěný.
Konečně jsem se dočkal, jdeme domů! To bylo slávy, každý chtěl naše malé vidět a já hrdý otec jsem to dovolil zatím jedině našim rodinám a zaměstnancům Neverlandu. Nechci, aby už tak malinké je oslňovalo světlo z blesků fotoaparátů vlezlých novinářů. Budu své děti chránit před tímto mediálním tlakem za každou cenu. Jsou to jenom děti a není na nich nic zvláštního, jsou jako jakékoliv jiné děti.
Byl jsem doma a užíval si rodinného štěstí. Sarah jsem se vším pomáhal, prostě jsem si tu péči o naše malá dvojčátka užíval. Nejraději ze všeho máme koupání.
Margaret i Michael vodu milují, stejně jako my dva se Sarah. Rodičovství je úžasné! Naplňuje mě stejně jako hudba nebo tanec. Já vím, že to nelze srovnávat, ale do doby, než jsem poznal Sarah, jsem měl jenom to! Miluji hudbu a miluji tanec! Miluji také svoji rodinu… vím, že vštěpovat dětem mravní hodnoty a vychování nebude jednoduché, ale s láskou a Sarah to zvládneme .Tím jsem si naprosto jistý!
Byly to dva celé krásné měsíce po narození našich dětí. Procházeli jsme se Sarah a naše spící děti jsem vezl v kočárku a Sarah byla zavěšena v mé paži. Bylo krásné pozdní odpoledne a my si užívali toho, co nám život nadělil za nevýslovné štěstí. Když jsme dojeli k majestátnímu dubu, který vzpíná svoji korunu k nebi a usedli na lavičku, nemohl jsem se nezeptat své krásné ženy, která byla mateřstvím ještě krásnější, než když jsem jí viděl úplně poprvé..
…"Sarah, vzpomínáš si ještě na naše noční dobrodružství? Ano, jak jsem tě tehdy v noci vyděsil, když jsem dopadl k tvým nohám hned první večer tvé návštěvy zde?" Jen se usmála a položila si hlavu na mé rameno...
"Abych si nevzpomínala, pokaždé, když jsem pod tímto úžasným stromem, si vzpomenu!" podívala se letmo do kočárku, zda naše zlatíčka stále spinkají a znovu se vrátila do snění.. "Michaeli, víš, jak jsi mě tehdy strašně vyděsil? Myslela jsem si, že ti uteklo nějaké zvíře ze zvěřince! A zatím?"
…Pozvedla šibalsky koutek obočí začala se smát a já s ní. " Tím chceš říct, že jsi mě považovala za zvíře?"
"No, Miku uznej, první noc, nikde nikdo. Já v neznámém prostředí, co by tě napadlo, po té, co jsem ten den všechno viděla ,že tu máš?" Musel jsem se smát, takhle jsem o tom ještě nepřemýšlel.
"Víš, Sarah, co jsem si myslel já, když jsem žuchnul dolů k tvým nohám? Že se mi zjevila nádherná pohádková víla, které chci u nohou ležet po celý zbytek svého života!" "Víš ty vůbec, jak jsem byl šťastný, když jsem tě prvně držel za ruku a díval se s tebou na hvězdnou oblohu a padající hvězdu?" Jako právě teď, jen s tím rozdílem, že nyní jsem ještě šťastnější…." "Sarah?"…
"Ano, miláčku?" "Nechceš mi prozradit, co sis tehdy přála? Ale pokud se to ještě nesplnilo, tak nemusíš." Podívala se mi zpříma do očí a prsty přejela mé rty a dlouze mě políbila. V tom polibku byla celá její odpověď.
Pak se však odtáhla a pokračovala dál……