Tak jsem se rozhodla, že vám poskytnu trochu prvomájové romantiky už takhle dopoledne, abyste večer mohli stihnout nějakou tu rozkvetlou třešeň...případně pod ní snít o Michaelovi. Důležité je nezapomenout snít... vždycky je o čem!
Reklama
Noční dobrodružství
Stála u okna, dívala se na hvězdnou oblohu a na spánek neměla ani pomyšlení, bylo sice hodně pozdně, ale rozhodla se, že se půjde nadýchat čerstvého vzduchu a utřídit myšlenky. Bloumala jen tak po zahradě a zastavila se pod velikým košatým stromem, který se majestátně vzpínal ke hvězdnému nebi. Opřela se zády o strom, zavřela či a zhluboka se nadechla, svěží vánek jí hladil tvář, kterou mu ona sama nastavovala. Rozepnula sponu ve svých vlasech a nechala je volně povlávat, cítila takové uvolnění… takový klid.
Ovšem do doby než se ozvalo….
… z koruny stromu pobroukávání a praskání větví.. " ale co to…. kdo to.. haló… je tu někdo…? " zavolala do tmy, nesměle. Praskání a podivný šramot byl stále hlasitější. "Nelekejte se prosím Sarah, to jsem jen já Michael, než to dořekl skočil ze stromu do trávy, přesně před ní k jejím nohám až to žuchlo!
"Pro pánajána... co jste tam nahoře uprostřed noci dělal? Docela jste mě vyděsil, všude takový klid a teď tohle!"
"Moc se vám Sarah omlouvám, víte já si sem chodím popřemýšlet, skládat písně, je to mé nejoblíbenější místo v celém Neverlandu. Navíc nějak nemohu spát." Ale jak tak koukám, tak vy také ne, děje se něco, nepotřebuje nic?" staral se Michael " Ne, ne všechno je v nelepším pořádku, jen jsem se chtěla před spaním trochu projít, ani já jsem nemohla nějak usnout." Usmála se na něj. "Dnes už po druhé jsem vás vyrušila " řekla omluvně.
V tom měsíčním světle vypadala nádherně, její rozpuštěné vlasy, poletovaly a nezbedný větřík je cuchal. Byla jako pohádková bytost, která s prvním slunečním paprskem zmizí rozplyne se….. Nechtěl, aby zmizela v její přítomnosti mu bylo tak strašně dobře, chtěl jí chránit… chtěl…"Michaeli ? děje se něco" zeptala se když dlouho neodpověděl. " Ne nic, jen jsem se trochu, zamyslel" "Aha, tak to vás napadla, nějaká jistě moc hezká melodie, že?" "Víte, že máte pravdu, ta nejkrásnější .." řekl Michael a skousnul spodní ret. A Sarah napadlo: "Bože on se dokáže ve svých třiatřiceti ještě stydět, jako malý kluk, ale je to docela vzácnost u chlapa !"
"Nechcete se ještě na chvíli posadit, támhle na tu lavičku?" zeptal se Michael . Ráda, řekla Sarah a zamířila k ní a posadila se. " Je tu krásně nejen ve dne, ale i v noci. Noc má svoje kouzlo" rozhlédla se zářícíma očima kolem. "Ano máte pravdu" zvedl Michael hlavu a viděl právě padat, hvězdu.
Bezmyšlenkovitě vzal Sarah za ruku a řekl: "Padá hvězda, přejte si něco Sarah ?" Měl tak horké ruce, vůbec se nebránila a zavřela oči a řekla, "mám a co vy?" "Já také" usmál se Michael a zblízka jí pohlédl do očí. "Řeknete mi co jste si přála?" "Ne, to neřeknu, pak by se přání nesplnilo." Michael si teprve teď uvědomil, že jí stále drží za ruku, ale jak to že mu ještě neucukla? "Omlouvám se Sarah, stále vám drtím ruku?" " Nevadí, aspoň je mi tepleji" , řekla zvesela Sarah. " Och, vám je zima, taky mě to mohlo napadnout, promiňte" a rychle sundal svoje sako a přehodil ho Sarah kolem ramen."Děkuji, jste velmi pozorný, ale už asi půjdu vážně spát, je pozdě." Smím vás doprovodit?" "Ale jistě" usmála se Sarah a oba dva zamířili k hlavnímu domu.
Michael jí doprovodil až před dveře jejího pokoje, poděkoval za noční procházku a znovu popřál dobrou noc. Sarah, jeho přání opětovala a vešla k sobě do pokoje. Hodiny ukazovaly už něco kolem jedné hodiny ranní.
Spokojeně a s úsměvem na tváři ulehla do měkké postele a tak pro ní skončil první den v Neverlandu, zakončený malým nočním dobrodružstvím.
? Co se jí zdálo… nebo o kom a jaké bylo vůbec její přání …? To, nám jistě Sarah nebo i Michael na sebe prozradí, ale ještě to nějakou chvilku potrvá. Tak to zkuste vydržet
2024 ©