Andělské oči

 .

"Smrt Michaela Jacksona mě zdrtila. Nemohla jsem přestat plakat. Mé oči se stále plní slzami při myšlence na to, že zemřel. Tím, že jsem se s Michaelem setkala jako s velmi mladým (myslím, že když jsem ho poprvé potkala v Chicagu, bylo mu devět), cítila jsem se s ním spojená i přes to, že od té doby, co jsem ho naposledy viděla zblízka, uběhly už roky. Vzpomínám si, jak jsem se dívala do jeho nevinných očí a že zatímco jsem ho držela za ruce, řekla jsem jeho matce: ´On má tak andělské oči, mohla bych odpřísáhnout, že hledím do očí anděla.´
Kathrine se jen usmála, když si jí Michael lehnul na klín s tím, že je unavený. Byl hodně tichý a prostě rozkošný, a více či méně maminčin klouček, protože na ní v zákulisí tolik lpěl, což bylo v jeho věku pochopitelné.
Michaela a jeho bratry jsem pravidelně vídala v mottownském Hitsville Studiu A v Detroitu, potom na cestě, když byli jako předskokani pro Temptations, a potom znovu v Kalifornii, kam přesídlili. Vzpomínám si, že letěla se svým tehdejším manželem Richardem Streetem a naším synem Rickym (tomu tehdy byly asi dva roky) z Los Angeles do Las Vegas, abychom viděli koncert Jacksons v Grand hotelu MGM. Vybavuju si, že jsem šla s Kathrine Jacksonovou do zelené místnosti (v zákulisí) a celou cestu jsem chválila její rodinu. Řekla jsem jí, že pocházím z veliké rodiny a dobře vím, jaké to je, žít se spoustou lidí. Usmála se a když jsme přicházely dovnitř, mluvily jsme. Když jsme vešly, Michael stál u baru a pil Coca Colu. Přistoupila jsem k němu a zeptala se ho, jestli si na mě pamatuje. Pak jsem mu připomněla, že jsem byla Richardova žena - Richarda z Temptations. Objal mě a řekl, že je hezké mě znovu vidět. Věděla jsem, že si mě zřejmě nepamatuje, ale jsem si jistá, že byl tak zdvořilý a skromný, že to řekl, aby mě upokojil. Protože naposledy jsem se setkali tak před pěti lety.Temptations hráli s bratry Jacksonovými basketbal v jejich domě v Encinu v Kalifornii. Měla jsem tedy příležitost se s Michaelem setkat a v době jeho dospívání s ním při několika různých příležitostech mluvit. Řeknu vám, že znát Michaela znamená milovat ho. Když jsem mu byla nablízku, měla jsem pocit, že jsem v přítomnosti někoho velkolepého. Vyzařoval mimořádnou auru a byl si dobře vědom toho, že na něj jsou nějakým způsobem upřeny všechny oči. Když vám podal ruku, aby řekl ´Ahoj, těší mě, že tě vidím´nebo ´Je skvělé, že se potkáváme´, poklonil se (jako v asijské kultuře).
Když Michael Jackson zemřel, svět ztratil jednu ze vzácných duší. Nemohu si však pomoct myslet na to, že na naší ztrátě vydělal Bůh. První noc po jeho odchodu jsem se snažila spát a skrz záplavu slz jsem mluvila k Bohu: ´Řekl jsi mu (MJ), ´dobře synu, udělal jsi to, kvůli čemu jsem tě poslal na zemi a teď je čas, aby sis odpočinul a vrátil se domů žít se mnou. Většinu svého života, od svých pěti let, jsi tvrdě pracoval a teď je řada na tobě, aby ses vrátil domů a odpočíval.´´ Nemohla jsem uvěřit tomu, že Michael Jackson zemřel, i když můj mozek si byl vědom toho, že to je realita a že se to opravdu stalo. Brečela jsem pro něho, jeho děti, jeho maminku a celou jeho rodinu. Musela jsem opustit setkání, na kterém jsem právě byla, když mi přišla zpráva od mého syna Rickyho ´Mami, Michael Jackson právě zemřel - ano, opravdu mami. Je mi to líto.´ Ricky věděl, jak moc jsem ho milovala a chápal můj obrovský zármutek.V den jeho pohřbu jsem si v práci musela vzít volno. Seděla jsem na gauči v našem rodinném pokoji a s krabičkou Kleenexu a sklenicí vína jsem v TV sledovala obřad k jeho odchodu domů.Strašně moc mě těší vidět, kolik měl Michael lásky pro ostatní a tu nesmírnou lásku, kterou lidé/fanoušci v Americe a po celém světě měli pro něj. Vše, co mohu říci, je - ať žije král popu. Hudba Michaela Jacksona bude pokračovat navždy, do nekonečna."
Call Gill Street, zpěvačka The Velvelettes