Tyhle rozhovory s rabínem mám moc ráda, čas od času se k nim vracím a znovu pročítám. Michael v nich otevřel své pocity, city a postřehy. Vím, že je to dlouhé čtení, ale věřte, stojí za to si stále znova připomínat Michaelovu osobnost a nechat ji na sebe působit, jeho moudrost, citlivou, krásnou, křehkou a zároveň i silnou duši.To co na mě pravdu zapůsobilo, jsem označila červeně.Taky se mi líbí, že rabín se Michaela ptá citlivě, dokáže se do něj vcítit.. Příjemné čtení ♥
Reklama
R: Kolik ti bylo, když sis uvědomil "proboha, ztratil jsem dětství."?
MJ: Ano, pamatuji si to zřetelně... je to jako být na atrakci, ze které nemůžete vylézt a říkáte si " proboha, co jsem to udělal?" Jste svázaný a nemůžete se odtud dostat. Zasáhlo mě to, ještě než jsem byl teenager. Tak moc jsem si chtěl hrát v parku přes ulici, protože děti si tam hrály baseball a fotbal a já jsem musel nahrávat. Viděl jsem ten Park přímo naproti, ale musel jsem do vedlejší budovy a pracovat pozdě do noci na albu. Seděl jsem tam, slzy mi tekly po tváři a říkal jsem si " Jsem v pasti a musím tohle dělat do konce života, protože mám smlouvu", ale chtěl jsem tam jít tak hrozně moc, že mě to zabíjelo, alespoň si udělat kamarády a říct "ahoj". Chodíval jsem po ulici a hledal někoho, s kým bych mohl mluvit. Říkal jsem ti to.
R: Kolik ti bylo?MJ: Bylo to v době Thrilleru
R: Takže jsi byl největší hvězda na celém světe a..MJ: Hledal jsem lidi, se kterými bych mohl mluvit. Byl jsem tak osamělý, že jsem plakal nahoře ve svém pokoji. Říkal jsem si - "to stačí, jdu ven" a šel se procházet po ulici a opravdu si pamatuji, jak jsem se ptal lidí, jestli budou mí kamarádi.
R: Pravděpodobně byli šokováni.MJ: Oni říkali jako - "Michael Jackson" a ja - oh bože, chtějí být mí přátelé, protože jsem Michael Jackson? Nebo kvůli tomu, jaký jsem? Jen jsem si chtěl s někým povídat.
R: A našel jsi je?
MJ: Yeah, šel jsem do parku a tam si hrály děti na houpačkách.
R:Takže to je, kdy ses rozhodl, že děti jsou odpověď. Ony jsou jediné, kdo se k tobě chová jako k člověku?MJ: Yeah, to je pravda
R: Takže to je věk, kdy tě to udeřilo, řekl sis " o bože, ztratil jsem dětství, protože to jsou jediní lidé, se kterými se mohu ztotožnit.MJ: Hrozně jsem tím trpěl. Věděl jsem, že je tou dobou se mnou něco špatně, ale potřeboval jsem někoho...to je pravděpodobně to, proč jsem měl doma ty figuríny. Řekl bych, protože jsem cítil, že potřebuji lidi, někoho, neměl jsem… Byl jsem moc stydlivý, abych byl ve spolecnosti opravdových lidí. Nebylo to jako stará paní, co mluvi ke svym rostlinám, ale vždycky jsem myslel, že jsem chtěl něco, abych se cítil, že mám společnost. Vždycky jsem si řikal, "proč je mám?" Jsou jako skutečné děti a lidé a cítím se potom jako v lidské společnosti????
R: Proč si se tak styděl mluvit se skutečnými lidmi? Protože si se naučil jen vystupovat a neměl si príležitost si jen tak vyrazit?MJ: Tak je to, nebyl žádný čas jen tak jít ven.
R: Pořád se cítíš osamělý?MJ Zdaleka ne tak jako dřive, ne.
R: Máš svoje děti, to je rozdíl. Ale existuje část nás, která není jenom rodič. Část nás, která potřebuje jinou formu interakce.MJ: Jaké interakce?
R: Někdo, komu se můžeš emocionálně svěřit tak, jak by Prince nebo Paris nepochopili.MJ: Mmmm, přátelé a pár lidí, kterým můžeš důvěřovat. Elizabeth, nebo kdokoliv. Mac, Shirley Temple, lidi, co tam byli.
R: Takže lidé, co tam vždy byli, všechny ty dětské hvězdy?MJ: Oni (lidé, kdo nebyly dětské hvězdy) říkají "jo, vím, co myslíš", ale neví, co myslíš, jen se snaží s tebou souhlasit.
R: Diskutuješ s přáteli, kteří byli také dětské hvězdy individuální věci, které se jim staly. Nebo ani nemusíš nic říkat a oni rozumějí?MJ: Víš, je to jako telepatie. Kdyby si viděl mě a Shirley Temple. (před pár týdny se viděli v San Francisku)
R: Jsi s ní stále v kontaktu?MJ: Chystám se jí zavolat, musím jí zavolat znovu. Pořád ji děkuju a ona se ptá "proč" a ja říkam" za vše, co jsi pro mě udělala".
R: myslíš, že jí jednou věnuješ písničku?MJ: Rád bych.
R: Takže Mac ti nemusí říkat "byl jsem k tomu postaven a tohle se stalo s mým otcem?" vůbec nemusíte takhle mluvit?MJ : Ano, je tu ta malá sladká duše, která je dítě, Macaulay Culkin, kdo se diví: "Jak jsem se k tomuhle dostal, nikdy jsem nechtěl být herec." Vždycky chtěl z toho ven. Musel bys vidět tu energii, když se postaví svému otci, probudí to v něm slzy a to se stane, víš, oh, ale sám jsem to viděl (Michael křicí) Macu okamžitě sem přijď .. ten křik.
R: Takže to ti připomnělo, čím sis musel projít? Udělal hodně věcí jako ty, chtěl si udržet dětstvi, jak dlouho to jen šlo, ale je tu hodně dětských hvězd, které to neudělaly, třeba Brooke Shields, ke které máš blízko. Co někdo takový jako Brooke, kdo se nesnažil znovu najít své dětství? Myslíš, že to bude mít svou cenu? Myslíš, že Mac a ty a ostatní můžou být zdravější, protože jste pochopili, co vám chybí a co si potřebujete kompenzovat.MJ: Víš, s pár lidmi si rozumím a s pár ne. Ona začínala jako modelka, takže to nebylo jako být každý den na scéně. Dělala modeling. Nebyla filmová hvězda dokud nenatočila, myslím že se to jmenovalo Pretty baby a hrála prostitutku ve věku...myslím, že ji bylo kolem 12 let. Bylo tam spousta focení, takže to nebylo celý den jako u nás, od brzkého rána až do noci. Myslím, že to poznamená lidi jinak, ale je to podobné. Ona není blbá, je opravdu chytrá. Hodně lidí si myslí, že když je někdo krásný, je blbý. Ona je velmi chytrá.
R: K jakým dalším dětským hvězdám si měl blízko?MJ: Moc jich nezbylo, to je děsivé, většina z nich se zničila.
R: Ve 13 letech se z tebe stala postava v kresleném seriálu, bylo to težké zvládnout?MJ: Budil jsem se každé sobotní ráno a nemohl jsem se dočkat!
R: Abys se díval na the Jacksons?MJ: Abych se díval na seriál Jackson 5. Cítil jsem se tak poctěn, že ze mě udělali kreslenou postavičku. Neumíš si představit, jak jsem byl šťastný. Nemuseli jsme dělat nic. Byl to hlas někoho jiného. Prostě nás zanimovali a použili písně z našich alb a vysílalo se to roky a roky. Pamatuji, že jsem byl v Bruneji v nemocnici během show pro sultána. Byla to ta nejkrásnější nemocnice, jakou jsem v životě viděl a ležím v posteli a hrají seriál Jackson 5 a já tomu nemůžu uvěřit. Ukazují to pořád. Stejná firma udělala The Beatles, The Osmonds a the Jackson 5.
R: Takže tohle je jedna z věcí, co se ti nejvíce líbila?MJ:Ooo, miloval jsem to.
R: Měl si z toho pocit, že tě to pojí s dětmi po celém světě? Protože děti většinou sledují takové pořady?MJ: Miloval jsem to. Ponořilo mě to do jiného světa. Bylo to jako "bože, jsem v jiném světě" cítil jsem se vyjímečně. Myslím, že jsem se cítil výjimečněji než u hitu, koncertu a všeho. Myslím, že na mě to zapůsobilo ze všeho nejvíc.
R: Nyní si ze všech 5 bratrů dostával nejvíce pozornosti. Stávala se z tebe hvězda, dokud ses nevrhnul na sólovou kariéru, bylo pro tvé bratry těžké se s tím vypořádat? Bylo to pro tebe těžké? Bylo tu nejake spojení z Bible o tom, jak Josef dostává více pozornosti až mu ostatní ublíží?MJ: Nevšiml jsem si toho a neviděl to dlouho, než se to ukázalo. Máma si to všimla, ale neupozornila by mě na to. Myslím, že to nějakým způsobem zapříčinily manželky. To je, proč jsme se rozpadli jako skupina. Manželky jsou, proč se rozpadli Beatles a mnoho dalších. Manželka jednoho dne zasáhne a řekne " ty jsi hvězda, on tě potřebuje, ale ty jeho ne! Pak přijde druhý den do práce plny pýchy a začnete boj. A to je, co se stalo mě a bratrům, opravdu to udělaly. Viděl jsem, jak se to stalo
.R: Je to to, co tě odradilo od manželství?MJ: Opravdu, říkal jsem " nechci být součást tohohle" " nebudu se ženit" říkal jsem to roky.
R: Šlo to nějak zastavit? Mohl si říct bratrům " podívejte, co se děje" mohl by si to zastavit? Ženili se velmi mladí, museli byt tak osamělí.MJ: Oženili se, aby se dostali pryč od mého otce, pryč z domu. Prosili jsme je, ať se nežení, ale udělali to.
R: Proč ty jsi zůstal doma?MJ: Byl jsem tam v době Thrilleru. Myslel jsem, že jsem ještě malé dítě. Ještě nebyl můj čas jít pryč, jsem ještě malý chlapec. Ještě nebylo načase odejít z domova, cítil jsem to ve svém srdci.
R: Ale pořád si se bál svého otce, tak jak to šlo dohromady?MJ: V té době už nebyl můj manažer, ale kontroloval mě. Byl trošičku klidnější a byl na mě hrdý, ale neřekl by to.
R: Potřeboval si to od něj slyšet?MJ: Potřeboval jsem to.
R: Více než cokoliv na světě?MJ: Yeah..
R: Ještě pořád to neřekl? A neříká to teď? Myslíš, že ví, že jsi největší hvězda na světě, nebo myslíš, že mu to nedochází?MJ: Ví to, ale je pro něj těžké dávat komplimenty a to je to, co ze mě udělalo takového perfekcionistu, snažím se na něj udělat dojem. Byl by v hledišti a udělal takovýhle obličej (Michael napodobuje ten obličej) vyděsí tě to k smrti a říkáš si "nesmím to pokazit, nebo mě zabije" Každý by tleskal a on je jako " já ti takovou vrazím, nepodělej to" a já jsem jako "proboha, jsem v maléru".
R: V životě sou dány dvě motivační síly, strach a láska. Dostal bys se jestě dál, kdyby motivace byla láska? Jako kdyby tvůj otec řekl, Michaele, zvládneš to, ale stejně tě miluju. Samozřejmě teď můžeš zavrhnout strach, který do tebe tvůj otec napustil. Ale problém s tím je, že se z tebe stala největší světová hvězda. Takže možná je strach větší motivace než láska. Abych řekl pravdu, já tomu nevěřím. Ale ukazuje tvůj případ, že je to pravda?MJ: Myslím, že existuje rovnováha. Vyplatí se vzdát se otcovství? Vyplatí se vzdát se lásky, kterou jsem od něj mohl dostat a mít ten kamarádský pohled do očí, procházet se ruku v ruce parkem? Myslím, že to za to všechno nestojí. Omlouvám se. To je pro mě zlatý.R: Pokud by tvá kariéra trpěla na úkor vztahu s otcem, byl by si připraven přijmout takovou cenu?MJ: Ne, na to nejsem připraven, Zvládl bych obojí, cítím to.
R: Cítíš, že ti bůh dal tento dar a ty s tím musíš nějak naložit?MJ: Musím... Udělal výbornou práci, že mě vycvičil jako umělce na pódium, ale jako otec byl velmi, velmi přísný. Nesnáším, když ho mám soudit, ale dělal věci ..já bych je jako otec dělal úplně jinak. Pamatuji, jak jsem byl v letadle, museli mě tam vždy donést, protože jsem nesnášel turbulence a křičel jsem, brečel a kopal nohama, protože jsme startovali v bouřkách. Pamatuji si to velmi dobře. Nikdy mě nedržel nebo se mě nedotkl a museli přijít palubní průvodčí, aby mě drželi za ruku a utěšovali.
R: Byl to zlostný muž?MJ: Myslím, že byl zahořklý, nevím proč. Človeče, už takový není, ale byl tvrdý. Nejtvrdší člověk, jakého jsem kdy potkal.
R: A co kdyby ti někdo řekl "podivej, Michaele, nemůžeš mít obojí, byl dobrý manažer, ale ne láskyplný rodič, naučil tě, jak se hýbat a disciplíně." Chystáš se mi říct, že bys se vzdal být největší hvězdou, aby si měl láskyplné dětství? Nebo myslíš, že volba není nutná, že by si byl tím, kým jsi tak jako tak?MJ: Mohl se mnou dělat všechno a občas mít čas, být táta, zahrát si hru nebo mi hodit míč. Pamatuji, že jsem ti říkal, jak mě jednou vyzvednul na poníka. Myslim, že si ani nezjistil, jak se mi to navždy zarylo do paměti.
R: To je jedna z nejdojemnějších historek o otcovství, jakou jsem kdy slyšel. Že takové jedno gesto může zanechat nesmazatelnou stopu mezi otcem a synem, je to udivující a velmi dojemné.MJ: Dnes nad tim přemýšlím a přeji si, aby toho udělal o trochu víc, jen o trošku
víc. Cítil bych se dnes úplne jinak.
R: A možná by jsi nebyl tak horlivý v tom, něco si dokazovat. Kdyby si dostal hodně lásky jako dítě, nepotřeboval bys, aby tě svět miloval a nebyl by si super hvězda. Vzdal by ses toho, aby si byl vice milován jako dítě?MJ: Ne, nikdy bych se toho nevzdal. Je to moje práce. Byl jsem tím obdařen z nějakého důvodu. Opravdu, tomu věřím a cítím to..
R: Že si tě bůh vybral a dal ti tuto zvláštní......MJ: Opravdu tomu věřím. Kdyby jsi viděl některé obličeje po celém světě a lidi, co říkají " děkuji, děkuji, že jsi mi zachránil život, mi a dětem, můžu se tě dotknout?" A pak se rozpláčou a je to jako léčení. jsme tím obdarováni z nějakého důvodu...pomáhat lidem.
R: Takže, co Shirley Temple udělala pro tebe s těma plakátama (že sis je dal v hotelech na zeď abys se citil v bezpečí), děláš pro lidi po celém svetě v mnohem větším rozsahu.MJ: Oh yeaaah, oh yeaaah, tak to je a jen jsem chtěl říct "děkuji" (Shirley za to, že ho inspirovala v těžkých momentech) a začal jsem tak strasně plakat, že jsem nemohl vypustit jediné slovo a ona se dotkla me ruky a je se o ní takto otřel.
R: Michaele, když jsi jí řekl, že nevíš, jestli můžeš pokračovat a pak jsi se poíval na ty plakáty z jejich filmů, když byla malinké dítě, co te porazilo? Co to bylo? To, že jsi pořád musel pracovat, aby jsi byl stále nejlepší? Všechno tohle?MJ: Tvrdá práce bez šance se zastavit, hrát si a trochu se pobavit. Trošičku jsme se bavili v hotelech s bratrama, házeli po sobě polštáře a věci z okna. Ale opravdu jsme hodně trpěli. Pamatuji, jak jsme byli na cestě do Jižní Ameriky, byl jsem doma a byl čas jít a já začal hrozně plakat a schoval jsem se. Nechtěl jsem jet a řekl " Já chci být jako všichni ostatní, chci být normální" a otec mě našel a donutil mě jít do auta, protože jsme museli na koncert. Pak po cestě potkáváš lidi, může to být rodina a ty víš, že se s nimi musíš pobavit, co nejvíce to půjde, protože už je nikdy neuvidíš a to bolí. Víš, že přátelství nebudou dlouhá. Tyto věci opravdu velmi bolí, zvlášť pokud jste malé dítě.
R: Celý život si musel upřednostňovat kariéru před vztahy. Máš něco, co tě vyživuje v tvém životě? Auto nemůže jet bez benzínu, a ty nemůžeš pokračovat bez lásky. Nemůžeš jen dávat lásku a nikdy ji nedostat zpět. A říct, že ji dostáváš od fanoušků nestačí, Michaele, protože oni tě milují za to, co deláš, ne za to, jaký jsi. Milují tě za náboj a vzrušení, které jim přinášíš do života.MJ: Dostávám to zpátky ze stěstí a radosti, kterou vidím v očích dětí. Zachránili mi život, tak jim...to chci vrátit (Michael se rozplakal) Zachránili mě, nedělám si srandu. Jen být s nimi, vidět je.
R: Když jsi vyrostl, cítil jsi, že nebyly dodrženy sliby?MJ Můj otec jeden nedodržel a já se za to zlobím dodnes. Umluvil mě k podepsání smlouvy s Columbií, když mi bylo 18 se slibem, že získám večeři s Fredem Astairem. Otec věděl, že jsem zbožňoval Freda celým srdcem. Věděl, že bych to podepsal aniž bych si to přečetl, odešel šťastný a nikdy s tim nic neudělal. Řekl něco jako sorry. Zlomilo mi to srdce, že to udělal. Podvedl mě
R: Řekl jsi mu někdy, jak moc jsi byl zklamaný?MJ: Ne, dodnes neví, jak moc mi tím ublížil. To je, proč neslibuju něco, co nemohu splnit.
M.J. TAPES - z knihy rabína ( Rabbi Shmuley Boteach )
2024 ©