Tentokrát nadanou a budoucí malířku Celene Lavail
Bylo mi teprve 17, když jsem poprvé potkala Michaela Jacksona. Byl rok 1996 a on zůstal na pár dní v Monte Carlu. Vždy jsem byla fanynkou jeho hudby a také jsem slyšela, že je obrovským milovníkem umění. V té době jsem hodně kreslila a črtala. Můj plán bylo jít do jeho hotelu a dát nějaké moje obrázky jeho ochrance a doufat, že se k němu nějakým způsobem dostanou. Když jsem se tam s obrázky dostala, člen ochranky je podal členovi jeho personálu.
Překvapivě mi bylo řečeno, že mě Michael chce vidět. Nemohla jsem tomu uvěřit. Třásla jsem se. Díky bohu jsem měla kresby - v nejhorším se za nimi mohu vždy schovat. Najednou jsem byla zavedena až do jeho apartmá, teď vyděšená. Když jsem vešla do místnosti - obklopená jeho asistenty, lidmi v oblecích - Michael tam jenom stál a vítal mě s velkým úsměvem. To mě trochu uklidnilo, ale věděla jsem, že se to změní, protože moje angličtina nebyla moc dobrá. Žila jsem v Perpignanu ve Francii v té době… je to městečko blízko španělských hranic, ale něco z jazyka jsem se naučila ve škole. "Něco jsem pro tebe udělala", řekla jsem. Upřeně koukal (civěl) na moje obrázky. Přinesla jsem pět nebo šest skic, byly hrubé (jako že jen zhruba načrtlé), ale byla jsem s nimi spokojená. "Studuješ umění?" zeptal se. Řekla jsem, že ne a to vyvolalo mimořádnou reakci: začal tleskat. "Dostala jsi dar", řekl. "Je to od Boha, musíš si toho daru vážit a nakrmit ho…( plně se mu věnovat a zdokonalovat ho - tak, bych to chápala). Prosím, pokračuj v tvorbě, chci vidět víc." Cítila jsem hrdost a rozpaky ve stejnou chvíli. Byla to neskutečná zkušenost. Když jsem odcházela z jeho apartmánu, jeden z členů jeho ochranky mi podal kousek papíru. Bylo na něm jméno Michaelova asistenta s jeho telefonním číslem. Bylo mi řečeno: ""Pan Jackson by rád viděl více umění"… a já odešla z hotelu, hlava se mi točila.
Téměř okamžitě jsem začala posílat skicy do Los Angeles, aniž bych věděla, jestli případně skončí v Michaelových rukou. Brzy jsem zjistila, že ano. Někdy jsem dostávala od něj zpětnou vazbu nebo názor. Mohla se zeptat na jeho rady. Chtěla jsem vědět, na čem bych měla pracovat a jeho rozmanité odpovědi od jediného slova "autorský honorář" nebo velmi precizní představa, jak si tu scénu představuje. Mnoho z toho, co řekl, mělo jít ze mě a být kreativní. Dokonce jednoho dne zavolal. Zvonil telefon a hlas se zeptal: "Céline?" poznala jsem ho okamžitě, ale nemohla jsem tomu uvěřit. Michael Jackson, muž, který udělal Thriller, tanečník, který předvedl moonwalk na Motown 25. show, on mi volal. Stále bylo těžké spojit si toho člověka s hlasem, protože byl tak skromný a normální. Poslala jsem mu nějaké skicy Petera Pana a řekl mi, že je miluje. Měla jsem pro něj nakreslit jiné postavičky od Disneyho, ale řekl mi, aby byly "více kreativní".
"Ty máš představivost, vím to", řekl. "udělej něco, co nikdy předtím nikdo neudělal".
Říkal mi nesčetněkrát, ať studuji a inspiruji se velkými umělci. Byla jsem ohromená, když jsem zjistila, jak moc je zasvěcený do klasického umění. Vyprávěl mi o Michelangelovi, Delacroixovi, Leonardu da Vincim a Nicolasu Poussinovi. Mluvili jsme o moderních populárních ilustrátorech, jako je Norman Rockwell nebo Scott Gustafson. V jeho hotelovém pokoji byly často haldy knih o umění. Měl rád metaforický styl a užíval si všechno spojené s fantazií. Na jeho radu jsem prošla horem dolem mnoho pařížských muzeí, civějíc na práci všech obrovských mistrů a pracovala tvrdě na zlepšení svého řemesla.
V roce 1999 jsem se rozhodla, že je čas ukázat Michaelovi nový kousek, na kterém jsem pracovala: jeho portrétu jako Peter Pan. Věděla jsem, že to bude milovat, měl tolik rád Disneyho postavy. Byl v hotelu Ritz v Paříži, tak jsem naaranžovala návštěvu. Když uviděl ten obraz, široce otevřel oči a objal mě opravdu silně. "Miluji Petera Pana", smál se. "Jsem Peter Pan"! To bylo všechno. Michael byl asi na provizi pro mě. Ukázal na jemnou ozdobnou lištu na zdi, která představovala andílky a tiše mi vysvětlil celou scénu, kterou měl na mysli: "Miminka, která tu jsou, mě zbožňují s láskou, která představuje mír, lásku a harmonii všech ras" řekl. Toto umělecké dílo bylo nazváno inspirací.
Během kreativního procesu si obvykle vzpomenu na instrukce od Michaela, ptal se mě, jestli přidat nebo odebrat detaily z kompozice. Na obraze Michael popsal, že sahá po prstu andělíčka, kterým je Prince, jeho první syn. Když konečně přišel na ten"detail", vypadal šťastně. Uvěřil, že jsem se inspirovala Michelangelovým Stvořením Adama. Prvně byla ta kresba pověšena v Neverlandu. Později byla natištěna na vozíku, kterým jezdil po ranči, ale nevím, kde jsou teď. Celkově si myslím, že měl pět mých kreseb, plus bundu, kterou jsem pro něj vyrobila a knihu
A zde několik obrázků této malířky:
2024 ©