...brání Michaela v anglickém bulvárním tisku.
Článek pochází z 11.12.2002
Tak Michaelův výrok o bulváru, který jsem si připomněla u Poly mě inspiroval hledat v mých složkách a našla jsem .. Jistě všichni víme, co to bylo za "aféfu", když Michael ukázal Blanketa z balkonu a co s toho udělala media a bulvár především. Ale dávám to sem z důvodu, který ukazuje na něžnou a laskavou, a přesto pevnou rodičovskou výchovu, kterou Mike aplikoval na svých dětech. Jistě už něco s toho znáte, ale i tak je dobré si připomenout.
Novinář Margolis popisuje ve svém dlouhém článku Den díkuvzdání, který strávil s Michaelem a jeho dětmi.
Článek:
Den díkuvzdání je největším dnem v amerických rodinách. U každého doma mají krůtu s přílohami a dýňový koláč. Před 2 roky jsem strávil svůj Den díkuvzdání u typické večeře, ale s velmi netypickou rodinou. Hostem u mých přátel v New Jersey byl také Michael Jackson s téměř 5letým synem Princem a 3letou dcerou Paris.
Ano, ten samý Michael Jackson, kdo, poté co houpal se svým synem z balkónu, je teď považován za nejhoršího otce pod sluncem. I přes jeho omluvu mi bylo řečeno, že kdyby se tohle stalo v naší zemi, byly by mu všechny 3 děti odebrány. Poté, co jsem strávil měsíce v jeho blízkosti, přišel jsem k jednomu diskutabilnímu závěru: Jackson vůbec není tak špatný otec, jak je teď portrétován. Nejenom to, ale Prince a Paris patří podle mě mezi velmi dobře vychované, nejméně zkažené a velmi dobře vyrovnané děti.
Dobře jsem obě Jacksonovy děti poznal. Četl jsem jim - Paris mi seděla na klíně a Princ vedle mě. Taky jsem Princi jednou vynadal, že mi přejel nohu plastikovým traktorem (odpověděl promiň a pak se rychle podíval na otce, jestli jeho "promiň" znělo dostatečně jako promiň). Tohle nebylo chování zkažených dysfunkčních dětí, jaké jsem očekával.
Ale byly tu další překvapení. Podle všeobecného mínění žijí Jacksonovy děti v izolaci a je jim upírán kontakt s cizími dětmi. Já je ale viděl hrát si hodiny s jinými dětmi. Těmto dětem také údajně odebírají hračky poté, co si s nimi pohrají, aby se vyhnuly infekci. Ale já je viděl objímat a lízat plastikové hračky, které mají všechny děti. Také jsem byl na nákupu hraček, který byl ale rychle ukončen, protože bylo 7 hodin večer a dětem se blížil čas na spaní. Bylo jim dovoleno koupit každému jen 1 hračku.
Jackson může být neurotický, výstřední a šílený, ale Prince a Paris jsou bystré, laskavé a ohleduplné. Říkají modlitbu před jídlem, mluví v celých větách - jinak než většina jednoslabičných amerických spratků a mají zakázáno mluvit sprostě. Prince má vážnou tvář, ale uličnickou povahu a je neuvěřitelně zvědavý. Přestože je neustále obklopován lidmi, kteří jsou vždy připraveni splnit jakékoliv přání jejich otce, v jeho způsobech nenajdete žádnou aroganci. Paris byla malinká, když jsem ji uviděl poprvé, s roztomilou tvářičkou. Vždy si pospíší, aby byla u svého otce na klíně dříve než její bratr.
Od té doby, co se Jackson rozvedl s jejich matkou, Debbie Rowe, stará se o ně guvernantka hispánského původu, ale to jen v případě, že sám Jackson není poblíž. Tahle tajemná lady se drží v pozadí, ale neustále sleduje děti a věřím, že jí nic nemůže uniknout a pokud je pořád ještě chůvou, ani se neodvažuju pomyslet, co všechno si od ní Jackson musel vyslechnout po tom známém balkonovém nesmyslu.
Oblečení, které nosí Prince, vybírá Michael. S oblečením pro Paris pomáhá chůva. Ve speciálních chvílích vypadá Prince jako malý lord Fauntleyroy. Paris vždycky nosí elegantní, krajkové nebo sametové šaty.
Sám jsem otec tří dětí a viděl jsem, že Prince a Paris procházejí i zdravým sourozeneckým hašteřením. Během jednoho jídla Princ zakřičel na Paris: "Paris se zašpinila!" a Paris si posunula svůj ubrousek. Michael řekl Princi, že on by se opravdu neměl smát, protože sám je zašpiněný. Malý kluk se zatvářil cudně, když zjistil, že se jeho tajemství odhalilo. O 30 sekund později zakřičel znova "Paris je špinavá", tentokrát ale mnohem tišeji. "Paris je špinavá, Paris je špinavá ..." říkal, ale Paris ho ignorovala.
Mnoho z Jacksonova divného chování pochází z jeho vlastní výchovy, kdy mu otec uděloval tvrdé lekce. Michael ale své děti vychovává mnohem víc humánně a promyšleně. Je striktně proti bití a někde uvnitř téhle nejasné mlhy šílenosti dává svým dětem ten nejlepší způsob výchovy. Bojí se jejich dospívání a setkání s věcmi, jako jsou drogy a šoubyznys. Trvá na tom, že ne znamená ne, ale disciplína musí být zachována bez křičení či bití. Když děti zlobí nebo jsou vůči sobě nevlídné, klidně jim sebere hračky a požádá je, aby si šly stoupnout do kouta. Doma v Neverlandu jim přiděluje hračky. Nesmějí tvrdit, že hračky jsou jejich, protože když jsou u nich přátele, musí se rozdělit. Učí se, že ten jediný důvod mít peníze je rozdělit se o ně.
Ohromilo mě, že Michael drží na uzdě i jejich domýšlivost. Povídal mi, jak viděl Prince česat si své vlasy a říkat "vypadám dobře". Michael ho opravil a řekl "vypadáš fajn". Prince a Paris jsou také učeni být diplomatičtí a nikdy nelhat. I lži z milosti jsou podle jejich otce nevhodné. Rád učí své děti vidět věci "z jiné dimenze". Prince, například, se bojí turbulencí v letadlech. Když mu řeknete, že není v letadle ale na kolotoči, řekne, že je to lež. Ale když mu řeknete: "Jsme sice v letadle, ale zkus předstírat, že je to kolotoč", začne to vnímat jinak.
Michael je také zásadový vůči sobě. Když natáčel své album Invincible, Prince přišel do studia a na zem rozsypal popcorn. Michael trval na tom, že to uklidí, protože to jeho syn ten popcorn rozsypal.Řekl to před těmi všemi muzikanty, klekl si na kolena a uklidil to. Rabbi Shmuley Boteach, také host naší večeře, říká, že Michael má instinktivní smysl a empatii pro děti - nejspíš proto, že v nitru nikdy sám nevyrostl. Povídal mi, jak se jeho 8letá dcera ztratila v Neverlandu a když ji našli uplakanou, chtěl ji říct, že byla hloupá, ale Michael ho předběhl a řekl jí "Vím moc dobře jak se cítíš. Když jsem byl malý, stalo se mi to samé."
Tuto empatii jsem viděl mnohokrát. Michael mluví se svými dětmi jako se sobě rovnými. Netoleruje jim, když ruší konverzaci dospělých, ale vždy je připraven vyslechnout otázku dětských hlásků v okamžicích, kdy by většina z nás dělala hluché. Michael se bojí psů, ale pořídil dětem zlatého retrívra, protože si myslel, že by bylo špatné, aby jeho děti trpěli jeho iracionálním předsudkem.
Takže co se stalo na tom balkóně? Co vedlo muže, který je posedlý bezpečím svých dětí, aby jedno z nich vystavil nebezpečí? Jen se domnívám, že následoval jedno ze svých principů - že jeho děti se nesmí ničeho bát. U večeře mi řekl, že miluje nebezpečí, ani neví proč. Nevím, jak by Michael vysvětlil sociálním pracovníkům, kdyby se to stalo znovu, ale možná by si měli všimnout jednoho odstavce z jeho řeči, kterou pronesl loni v Oxfordu:
"Co když vyrostou a budou mi zazlívat, jak moje činy ovlivnily jejich mládí? Proč nedostali normální dětství jako normální děti? Můžou se na to zeptat. A v tento moment si přeji, aby si mé děti řekly, že jejich otec přes všechny ty ojedinělé okolnosti udělal to nejlepší co mohl. Doufám, že se vždy budou opírat o pozitivní věci, o oběti, které jsem jim přinesl a nebudou kritizovat věci, kterých se museli vzdát nebo chyby, kterých se můžu dopustit. Protože my všichni jsme byli něčí děti a přes všechny připravené skvělé plány a snahy se vždy můžou objevit chyby. Tohle je lidské."