"V lednu 2011 jsme já a (má žena) Halima jeli do Senegalu navštívit staré přátele. Jednoho dne jsme z města jeli tři hodiny do nějaké vesnice uprostřed prašného ničeho, kde žila komunita v hliněných chatrčích bez vody, bez elektřiny, bez ničeho. Přijeli jsme současně s nějakým chlápkem, který náklaďákem přivezl dodávku vody ve žlutých kanystrech. Děti ale nepronásledovaly jeho vůz, běžely za naším. Tucty dětí běžely za námi, mávaly a smály se. Ten den jsem se naučil hodně: ti lidé byli šťastní bez materiálních statků nebo očekávání. O vnějším světě očividně moc nevěděli, ale měli společeství, jeden druhého a rodinu, a to bylo vše, o co šlo. Pokud je něco zaujalo, já byl jen další černoch, ale oblečený v elegantním oblečení a přicházející z Ameriky. Mé jméno bylo Jermaine a má žena byla Halima. Tak jsme byli představeni.
Zavedli nás do chatrče, kde jsme se setkali s vesnickým mudrcem: 97 letým starým mužem se scvrklou kůží a chomáčky bílých vlasů na hlavě. Jmenoval se Waleef a pohyboval se velmi pomalu, byl však hlavou vesnice a jak řekl, tak se stalo. Vstoupili jsme do jeho maličkého prostoru: byla tam betonová podlaha a matrace na dřevěném rámu, se čtyřmi tyčemi v rozích a sítí proti moskytům. Mouchy lítali dovnitř a ven, ale ten muž a dva jeho staří přátelé seděli, aniž by se znepokojovali. Podal mi ruku a pozval mě, abych si sednoul. Četl mi z ruky a řekl, že budu mít dlouhý život, potom, jak sledoval všechny čáry v mé dlani, se pomodlil. Sáhl pod postel, vyndal pánev a smíchal obsah čtyř plastových lahviček s olejem a pískem a začal mi to vtírat do obličeje a do vlasů. Nikdo se nemůže dotknout mých vlasů - nikdo - toho muže jsem ale nechal, protože jsem od něj necítil nic negativního, když něco mumlal a zavřel oči. "Co říká?" zeptal jsem se Kareema, přítele, který nás sem vzal.
"Žehná ti a přeje ti šťastnou a bezpečnou cestu," zněla odpověď.
Halima, čistě ze zvědavosti, řekla: "Zeptej se Waleefa, jestli někdy slyšel o Baracku Obamovi."
V jeho tváři to vykreslilo prázdný výraz, s naším hostitelem to nepohnulo.
"Zeptej se ho, jestli někdy slyšel o Michaelu Jacksonovi."
Kareem dotaz přednesl v jeho rodném jazyce a muž začal přikyvovat a hovořit.
"Ano! Zná Michaela Jacksona."
"Počkat," řekl jsem. "On slyšel o mém bratru? Tady?"
Stařešina sňal své ruce z mé hlavy a sepjal je, jakoby se modlil, a řekl dvě slova v angličtině: "Michael.... Jackson."
Dva muži vedle něj přikyvovali a jeden se Kareema na něco zeptal.
"Ano!" odpověděl. "To je bratr Michaela Jacksona."
V tu chvíli dospívající chlapec, který stál u dveří, odběhl pryč. O několik minut později jsem uslyšel hordu dětí, jak dostávají závrať a poskakují nahoru a dolů. Když jsem vyšel ven, muselo jich tam být tak padesát a další přicházely a udělaly okolo mě dav. Začali vykřikovat jméno mého bratra: "MICHAEL JACKSON! MICHAEL JACKSON! MICHAEL JACKSON!" Jak bylo možné, že ho znali na místě tak nedotčeném moderním světem, bez televize? Kareem vysvětlitl, že seděli u vzácného praskajícího rádia.
Do očí mi vstoupily slzy: tohle byla nevinnost, čistota - o všem tomhle byl Michael a proniknul do nejprimitivnějších a nejodlehlejších míst. Dotklo se mě to, protože tihle lidé neměli žádné předsudky, které by ho mohly pošpinit. Znali Michalea pouze jako úžasného člověka, baviče - a tak by si ho měl svět pamatovat, tak si to zaslouží.
(…) V té vesnici jsem nemusel vysvětlovat, kdo to byl a nebo ho obhajovat. Ty africké děti už znaly jeho jméno a jeho zvuk rozsvítil v jejich tvářích úsměv.
Halima mi hodila sáček s bonbóny a já stál uprostřed té tlačenice a rozdával je. Bylo úžasné sledovat vzrušení, které přineslo trochu sladkostí. Vzpomínám na Michaela, jak stál u našeho zadního plotu v Gary a dával sladkosti dětem, které byly méně šťastné. A teď jsem byl tady, v africké komunitě, která perfektně ilustruje to, o čem byl celý jeho život, obklopen těmito dětmi z "We Are The World," které měly ve tvářích jen lásku a radost, zatímco volaly "MICHAEL JACKSON! MICHAEL JACKSON!"
To je síla, které dosáhl.
To je jeho odkaz.
To je můj bratr."
Jermaine Jackson v doslovu své knihy You Are Not Alone, Michael - Through A Brother´s Eyes
2024 ©